V různých podobách to uvědomění si – těžko popsatelné neurčité touhy, pocity zvláštní prázdnoty, syndrom opuštěného hnízda, krize středního věku – po dosažení určitého věku známe každý. Někoho na tuto křižovatku přivede vážná nemoc, smrt blízkého člověka, rozchod s partnerem… V každém okamžiku svého života dostáváme od Vesmíru ( od svého Já, od Boha, andělů, duchů – na tom nesejde ) impulzy, že je třeba něco změnit.
Mě toto období vracelo ke vzpomínkám do dětství, k prázdninám s babičkou a dědou na chatě u lesa. Neměla jsem kolem sebe moc vrstevníků na hraní. Většinu času jsem trávila sama v lese, stavěla domečky pro víly a skřítky, později zašitá s knížkou někde na louce ve vysoké trávě. To byl můj svět. Říše fantazie a pohádek.
V tomto období bilancování a vzpomínání, kdy jsem se toulala po místech svého dětství, mi před očima tančily všechny ty nenaplněné krásné dětské sny, na které jsem už dávno zapomněla. Vedla jsem se sebou nekonečné vnitřní dialogy, kladla si otázky, hledala odpovědi.
Hrnečky a skleničky na víno mizely z polic, postupně nahrazované knihami.
Psychosomatika, psychologie, ekologie, permakultura, kvantová fyzika, alternativní medicína, kulturní antropologie, etnobotanika… Současně jsem se nadšeně účastnila všech možných seminářů, kurzů a přednášek o těle, o duchu, o vztazích, o zpracovávání hlubinných traumat z dětství, o provázení na konci života a vědomém umírání, udělala jsem si masérský kurz, reflexologii a tři roky studovala školu Celostní medicíny.
Při čím dál častějších procházkách rostla moje touha po svobodě, volnosti, lehkosti bytí, ještě bližšího spojení s přírodou, radosti z tvoření. Uvědomila jsem si, že tohle je TO, to ONO – to hledání a nacházení smyslu, životního poslání, naplnění svého potenciálu.
Stála jsem zrovna na horním konci zatravněného pole pod lesem a dívala se dolů z kopce na nádherný košatý dub. Bylo to na konci zimy. Neměl listy, takže vynikaly ty pohádkově pokroucené silné větve. Vzpomněla jsem si, že to zarostlé zpustošené údolíčko pod dubem bývala kdysi květnatá louka plná motýlů. Totálně mě dojala ta směsice obrazů a pocitů, které to ve mně vyvolalo. Stála jsem tam a tekly mi slzy.
Nevím už jak se to přesně stalo ( ale asi tak, že jsem běžela domů „googlit“ katastr nemovitostí ), o tři měsíce později jsem začala sázet první keře živého plotu.
A tak mám chuť se podělit. Možná tvořím tyto stránky jen pro radost sobě, možná se bude inspirovat někdo, kdo touží začít si plnit své dětské sny.
Ze srdce si přeji, aby se tento s láskou tvořený prostor stal prostřednictvím osobních konzultací – doprovázení a seminářů místem uvědomění a nové naděje.
