Louka 2018 Viz menu jezírko Opice jedny. Pouštím je z ohrady pást se na volno. Když jsou přežraný trávy nahoře nad loukou, mají roupy a mám je pořád za zadkem. Asistentky. Všechno je zajímá – co je v zahradním domku, jak chutná kiwi a kustovnice, nenápadně si za mými zády ukousnou větvičku ovocného stromku, nepohrdnou jedlí kavkazskou, kustovnice už mohla dávno plodit. Ovečky nejsou hloupá zvířátka. Kopeček u jezírka první rok. Ve dvou hromádkách mulče sotva viditelné muďouly ( paw-paw ). Koupila jsem dvě roubované odrůdy, jeden stromek sežraly srnky, ale vyrazil z kořenů. Snad bude pro opylení i semenáček stačit. Zatím neplodily, ale květ je taky moc krásný. Zpacifikovaná omlazená vrba z místa mimo oplocení u cesty. Krásná vzpomínka na předjaří, kdy se moje nejlepší kamarádka Evička hroutila opuštěná manželem. Naordinovala jsem jí „nezištně“ terapii prací. Dřevo za jedno odpoledne odvozila a naskládala – nasazení tryskové myši. A ulevilo se jí. Bohužel na chvilku. Úplné zpracování ( dřeva i traumatu ) trvalo déle. Pokračování – mezi poslední oranžovou tyčkou a dál zasazeným stromkem bude zahradní domeček. Ani mi nepřišlo, že když se udělá rovina, vznikne takový schod. Že by byl terén až tak do kopce? Uvažování a představivost tohoto typu jaksi nedávám. Stejně tak matematika a geometrie jsou mi cizí. Nemohla bych se živit návrhy zahrad. Přenesení nápadu na čtverečkový papír ve správných poměrech, nereálné. Na druhou stranu miluju tu improvizaci po tom, co mi vznikne. Docela se se sebou nasměju. Jarní sestřih oveček, zahradní domek roste. Vpravo v rohu ten kopeček – na svahu je vysázená směs „slunná stráňka“ od Planta naturalis. Bylinky, moc hezká divočina. Zídku jsem ještě neměla pořádně čas tvořit. Ale vidím ji na suchou, asi kameny s trochou hlíny a osázené skalničkami pro radost, bylinkami jako je tymián, mateřídouška a tučnolisté. Netřesková šťáva ( také svízelová mast a měsíčková šťáva ) podle Marie Treben, je účinný prostředek pro odstranění pigmentových skvrn.